Slečna
Dnešním dnem se z našeho malého prdlého štěňátka začíná stávat psí slečna.
Tečka má narozeniny
Jako by se zastavil čas, nebo naopak ubíhal nezměřitelnou rychlostí. Zdá se nám nemožné, že je to už rok, co naše "Jóhana" ( tak jí také někdy říkáme ) spatřila spolu se svými sourozenci světlo světa. Ten den přišlo na svět dvět malých radostí, které postupem času vyrostly v radost obrovskou, krásnou a milovanou.
I když ta naše potvůrka zničila, na co přišla, a věřte, že nepřeháním, když napíšu, že bychom si mohli za ty škody pořídit psa s PP nějaké vzácné rasy, je pro nás nenahraditelným členem rodiny. Tlamičkou ji prošlo několik televizních ovladačů, dioptrických brýlí, košťat, nespočet papírů, polštářů atd., ty nejzávažnější ani nemohu uvádět...... Ovšem její záškodnictví je vyváženo krásným psím pohledem, každodenní radostí, kterou projevuje, když nás vítá, nenahraditelnou společností při procházkách a oddaností, se kterou nás následuje, pokorou, kterou je také schopna dát na odiv, když na to přijde. Prostě a jednoduše je naší radostí a potěšením a během necelého roku společného soužití si zasloženě získala místo v našich srdcích a jsme moc rádi, že ji máme.
Takže Tečko a všichni ostatní sourozenci, vše nejlepší k 1. narozeninám.
Čtyřměsíční radost
Další měsíc společného soužití je za námi. Pomalu si vytváříme vazby a pravidla smečky. Pravda, občas si musíme ujasnit, jak to tedy ve skutečnosti je a utvrdit v tomto Tečku, děti a leckdy i sami sebe ( např., když se nám nechce vylézt z postele, abychom princeznu nasměrovali zpět na místečko, které jí náleží a při té příležitosti ji vypustili na nutné noční vyprázdnění ). Je náramné pozorovat děti a pesánka, kterak se učí spolu vyjít. Někdy to nemá jednoduché ai jedna zúčastněná strana. Pokroky ve výchově nejsou nikterak veliké, ale povely začínají být precizněji provedené. Páníček je schopen tu malou uličnici odvolat kdykoliv od čehokoliv. Paničku zase poslouchá jako hodinky, pokud není rušena, to si to obě vychutnávají. Jako čtyřměsíční sklízíme pochvaly nejen za krásu a ušlechtilost irské dobrohařky, ale i za poslušnost. V těchto okamžicích se celá lidská smečka dme pýchou.
Baští vesměs stále s chutí, vařené nejraději. Růst se, řekla bych, trošičku spomalil, přezubujeme a opět trošku líná - očekáváme další zebrový proužek.
Je to gaučák se vším všudy, chrupe na zádech s packou směřující ke stropu. Nemá ráda, když prší, ale jinak vodu miluje. Každý rybník, potok i ta nejšpinavější kaluž, je její. Brrr!!!!
Už nám jsou tři měsíce
Dnes je 30.6. 2011, zítra 1.7., sice ten správný datum 31. chybí, ale i tak jsou nám právě tři měsíce. Všichni jsme hodně povyrostli a zabydleli se u nových páníčků. Dokonce se dnes i Asonek ozval, takže je devítka opět kompletní. Z fotografiií i zpráv je zřejmé, že se všichni, nejen já Tečulka, máme dobře. Užíváme si radovánek, lesů, řek, polí i sousedovic balkónů.... Prostě paráda
V soužití s mojí rodinou nastalo několik změn. Omezila jsem kousání do páníků, ruce se jim pomalu začaly hojit a jizvy v obličejích mizí. Ještě se tedy někdy nechám unést, ale snažím se tolik nezlobit. Ukořistila jsem ze stolu první rohlík se šunkou, za což jsem byla pokárána, ale kdo by odolal, že??... Vůbec veškeré páníky oblíbené grilovačky jsou za trest, všude to voní a já nesmím nic ochutnat, což se mi nelíbí, tak se snažím, jak to jde, abych taky někde kousek ukořistila.
Za těch pár týdnů jsem se také hodně věcí naučila, jako třeba, že se čůrá venku a ne v obýváku, že boty jsou na chození a nesmím je okusovat. Když se mi chce poslouchám, jako hodinky. Přivolání, sedni, lehni. Někdy se mi ale fakt nechce, jsem trošku flegmouš. Panička říká, že půjdeme na cvičák, ale zatím o víkendech nějak nebyl čas, jelikož budujeme plot, abych nemohla utíkat. Přesnou váhu nevím ( okolo 10kg ), ale dlouhá jsem přes celý gauč, že se tam už skoro ani všichni nevejdeme. Tssss, gauč je můj, venku je volná epesní bouda, nechápu, proč ji kupovali, kdyby si raději koupili gaučík, když je tenhle malej..... Je mi tady dobře. Mějte se i vy bráškové a sestřičky hezky a občas ke mně nakoukněte a napište mi pár řádků. Posílám malej kousnaec všem.
Vzácná návštěva
Je pátek a já se těším na odpolko. Hádejte proč? Přijede za mnou maminka s tatínkem. Nemůžu se dočkat. Konečně dorazila panička z práce, dostanu baštu a přijde páníček ze školy a pak už to snad konečně bude. Už jenom vodítko a vyrážíme mamině naproti. Panička domluvila schůzku někde v lese. Netrpělivě se všichni rozhlížíme a ejhle, po cestě pádí někdo na kole. Jupí, jsou to oni. Martinka, Tomáš, mamka Baruška, taťka Jeff a jasně, že nechybí nevrlý strýc Otík. ( ani se u nedivím, že byl nevrlý, když se mu do jeho, vcelku pohodlného, života vedralo devět malých krvelačných potvůrek... ) Trošku jsem se zarazila, ale po prvním oňuchňutí byly veškeré obavy někde v dáli. Maminka, ještě jsem na její vůni nezapomněla, a co teprve na neodolatelnou vůni mléčného baru. Paráda. Jenže, co se to zase děje, oni si se mnou nepřišli hrát a muchlat, zmizeli někde v lese a já je přes velké úsilí nedohoním i kdybych se přetrhla. Tak alespoň, když běží okolo, pěkně po nich rafnu. Všichni jsme se přivítali a vyrazili jsme k rybníku. Mamka s taťkou se zvesela koupali, ale to já ještě ne. Trošku jsem tam spadla a namočila si zadek, nic moc, je to studený a mokrý.
Po koupeli jsem se hrdě vydala ukázat mamince, kde teď bydlím. Sotva jsem nožkama dopletla k domovu a usnula jsem, jako špalek. Baruška objevila za barákem králíka a bylo vymalováno, vábení přírody zapříčinilo devastaci téměř veškerého vodícího vybavení. Ach jo!!! Příště musíme tu naši Borůvku ( králíček ) nastěhovat do garáže, aby Barušku tolik nevábila. Trošku jsem si odpočinula a pak pořádně mamku potrápila, mlíčko je mlíčko, a když je tak blízko, nejde se nepřicucnout. Když jsme šli mojí původní rodinku vyprovodit, konečně si se mnou mamka pohrála, to bylo žůžo žůžovatý. A na závěr mě naučila bezvadnou věc. "Kterak schladit pupek v bahenní lázni" Fuj, to jsme byly špinavé!!! A panička při umývání říkala, že pěkně smrdím. Už asi chápu, proč se této zábavy neúčastnil elegán Otík, ani šamstr taťka. Ještě si rozmyslím, koho budu napříště následovat. Moc jsem si odpoledne užila a už se těším, až se zase všichni potkáme. Pilně trénuju běh, aby mi už tolik neutíkali. Děkuju, že jste za mnou přišli a brzy zase ahoj. Tečka.
První dny v novém domově
Užívám si náramně. Moje rodina má čtyři členy, jak jsem pochopila, velí tomu tady dva dospěláci, páník a panička. Jsou hodní. A na zlobení tu mám, místo psích sourozenců, dva lidské kluky. To budou podobní lumpové, jako já. Jídla mám dost, dostala jsem krásný pelíšek, na hraní plyšáčky a balonky. Hned první den mě vzali na procházku. To se mi moc nelíbilo, šlapat po lese. Ale už se lepším!!! Často si hrajeme a dovádíme, ale jsem hned unavená. Už se nebojím, že by mě moje rodina neměla ráda, ale jinak se bojím všech těch přírodních záhad, které neznám, všech zvuků a dokonce i jiní rádoby psi mi připadají divní. Jak je možné, že nejsou všichni jako já a moji sourozenci?
Kterak jsem se nastěhovala
Tááák a je to tady. Už si pro nás začali jezdit noví páníci. Včera odjel Rastík a dnes si prý přijedou pro mě. Ale až večer. Tak nevím, jestli se mám těšit, nebo se mám bát. Od maminky se mi nechce, ale zase prý budu moci běhat venku v travičce. Nemohli bychom se přestěhovat všichni? Nebo alespoň ještě jeden brácha, nebo ségra, že by jeli se mnou, abych se tak nebála. Crrrr. Zvonek. A už je to tady. Je večer, někdo zvoní, to už si pro mě jistě jdou. Ale kde jsou ti dva malí krátkostrstí a dlouhosrstá hlava? Přijel nějaký jiný páník. Oni mě nechtějí, blesklo mi hlavou, tak jsem se rozhodla, že budu sekat latinu. Panička s pánem řešila nějaké papíry, očkováníní, čipování a já nevěděla, co mě čeká. Za chvíli mě naložil do motorového stroje a vyrazili jsme. Zdál se hodný, celou cestu mě drbal za ušima a já usnula. Cesta byla dlouhá. Když jsme konečně zastavili, uviděla jsem tu paničku, která se na mě byla předtím podívat. Byla jsem zmatená, teď už tomu tedy fakt nerozumím!!! Přivítali jsme se a vzala mě do domu. Jiného, než byl ten náš. A tam jsem se uklidnila, v peřinách chrupali zachumlaní krátkosrstí kluci, přesně ti, které jsem se zamilovala. Hned jsem jim skočila na hlavu, aby si nemysleli, že to se mnou budou mít jednoduché. Teď se trošku polekali oni mě. Trošku jsme si pohráli a já pak vyčerpáním usnula.