Dny 3-4.

 

Tyhle dva dny byly vážně dobrý, je tady spoustu lidí který mě pořád drbou...žůžo...

I když, přiznám se občas už mi to jejich:tečulko tohle tečulko támhleto leze krkem.

Oba dva dny byli skoro stejný, páníčci dopoledne někam odjeli a odpoledne už většinou chodili se mnou.

Nevím co bych vám měla psát protože podrobně by to trvalo věčnost :)

 

Jedna procházka byla taková že jsme šli a všude okolo byly pokácené stromy, prý nějaký kůrovec...

 

A teď už jsem unavená tak dobrou...

 

 

Dovolená na šumavě-poblíž Borových Lad

2-3 den - Neděle a Pondělí

 

Dnes bylo venku hezky, ráno jsem se probudila a co to vidím-všichni už jsou vzhůru a snídají u velkého stolu. Ale žě by mě vzbudili to je ani nenapadne!!!

Jako by nevěděli že já mám taky hlad. Nakonec mi teda dali.

 

Pak když se nasnídali vytáhli takový velký papír a začli si něco povídat, mě by to bylo akorát na rozkousání, ale odi do toho pořád, bez přestávky, koukali. Říkali přitom: A pak pojedeme tudy a pak tamtudy.

 

Nakonec se mnou šli na krátkou procházku. To jsem ale nevěděla že pak někam všichni odjedou na takových divných věcech na dvou kolech.

 

No a co bude se mnou, pomyslela jsem si, co když mě tu nechají...

 

Přece jen se pak vrátili a nakonec jsme se užili pěkně voňavý večer, málem jsem ukořistila buřtíka- těsně...

 

Teď už du spát, tak zíra. Ahoj.

 

 

 

Zase zdravím, už nevím co bych za dnešek napsala, nevím jestli je to u lidí normální, ale dělali skoro to samé jak včera. Jen u té papírové věci, prý se to jmenuje --??? MAPA ???-- , ukazovali do úplně jiné části. Večer jsem dostala na zadek rotože se mi ten buřtík povedl....

 

Ale už je ozdě a já opravdu musím. Ahoj.

Dovolená na Šumavě-poblíž Borovích Lad

 

1 den - sobota 13.8.2011

 

Ahoj, opět se hlásím, toto je vyprávění o prvním dnu na šumavě, ráno jsem vstala jako vždy, páník společně s menším páníkem mě šli vyvenčin a když jsme přišli na chodbě stály 2 tašky jako tehdy když si malí páníci odjeli s jejich babičkou někam pryč a mě tady nechali.

Teď sem si ale řekla že je jentak nenechám pláchnou tak sem se jim začala motat pod nohama až se panička naštvala a řekla páníkovi ať přestane uklízet a jde si semnou hrát.

Tak sme si pohráli a když jsme přišli dovnitř už tam nebyli dvě tašky ale 4 a jedna málá s které vycházela vůně mích odměn a byl z ní vydět pelíšek.

V tu chvíli jsem zjistila že jedou všichni včetně mě.Bylo vyhráno.

Všichni už seděli v autě a panička šla pro mě ale protože se bojím auta snažila jsem se schovat ale panička mě našla a naložila.

Jeli jsme asi čtvrt hodiny a pak sem usla.

Pak jsem se vzbudila a strašně jsem potřebovala na záchod-asi to poznaly a tak jsme hned zastavily já jsem se vyčůrala a jeli jsme dál-zatáčkami, kopcemi, po mostech, v tunelech a tak...

už musím jít spát a notebook už taky nemá taky silnou baterku, ahoj.

 

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

 

 

 

 

 

Víkend u známých poblíž Berouna

 

Ahoj jsem zas tu, omlouvám se, že po opravdu dlouhé době, ale moc času jsem na to neměla, pořád jsem lítala, někde venku skotačila, bláznila ve vodě a dělala spoustu dalších věcí.

Ale teď jsem tady a budu vám vyprávět o jednom skvělém víkendu poblíž Berouna.

V pátek jsem byla skoro celý den někde venku a hledala jsem kluky, kteří tady celý týden nebyli a mně po nich bylo opravdu smutno.

Až asi ve čtyři hodiny jsem se šla podívat před dům, protože jsem tam slyšela různé zvuky, a tam zrovna vystupuvali z auta.

Nejdřív jsem byla naštvaná, že se jentak někam vypařiiy, ale potom jsem zaslechla, že byli někde s babičkou, tak jsem jim to odpustila...no snad mi to oplatí.

Pak jsme se vítali a oni začli zase balit!!! V tu chvíli jsem se rozhodla-už je nikam odjet nenechám!!! Ale zrovna v tu chvíli mě vzala panička a dala mě do auta, v tu chvíli jsem nemohla nic dělat. Asi za dvě minuty nasedl i hlavní řidič a jeli jsme.

Asi po čtvrt hodině jsem usnula a vzbudila jsem se až u supermarketu, kam šli nakupovat.

Po supermarketu jsme najeli na dálnici a pak mě to klaplo-tudy mě páníček odvážel z Plzně!!!

Ale za pumpou, kde mě páník dával napít jsme odbočili a za deset minut jsme už byli v té vesnici.

Když jsem vystoupila, přivítal mě velký bílý chlupatý pes, hned jsme se skamarádili, ale co mě ještě víc potěšilo je to, že to byl taky strašpytel jako já.

Byl mu jeden a půl roku a běhat uměl jako blesk. Hned jsme si dali vytrvalostní běh a prohrála jsem o víc než dvě minuty. Pak jsme oba dva unuli a spali až do rána, kdy jsme si taky zaběhali. Paníci hráli různé hry, koupali se v bazénu a já s Fíkem (tak se jmenoval tan pejsek) jsme se pořád probíhali.

A usnuli jsme už v pět odpoledne!!!!

Neděle byl můj velký den jelikož jsem poprvé jela na raftu a vůbec jsem se nebála.

Jeli jsme asi hodinu a půl  a cestou jsme sjeli dva jezy, na obou dvou jsem prý spala.

Ale pod oboumaj sem se vykoupala. To bylo žůžo.

Pak jsme ale nasedli do auta a jeli zpátky k Fíkovi. Rozloučili jsme se a jeli zase zpátky domů.

   

 

Příběh druhý

 

Jak návštěva přijížděla

 

Ahoj, po dlouhé době se vám opět hlásí Tečka.

To co je v nižších řádkách napsáno, jsem si přečetla z páničtina e-mailu, protože to jak budoucí páníčci přijížděli jsem vidět, ani slyšet nemohla.

Takže:

Páníčci si do navigace nastavili Plzeň, ale navigace se pomátla a vedla je přes centrum města Prahy.

Udělali asi pět přestupků, protože na ten dopravní chaos nebyli zvyklí, ale nakonec se z Prahy dostali. Asi 15 minut jeli po dálnici a pak se stavili v nějakém supermarketu a doufali že tam najdou 5 uzlíčků ( protože u nich, v České Lípě měli jenom 4) tak aby jsme měli každý.

Pak už rychle vyrazili a jeli, jeli, jeli a pořád jeli, jeli a pak... konečně přijeli!!!

Po hodině a půl byli u nás a já už se nemohla dočkat.

Tak to byl e-mail, ale asi se ptáte, co s tou mojí dietou-nevydržela jsem to.

Tak doufám, že mě to odpustí.Vypadá to, že budou moc dobří, alespoň panička to říká :-)

A teď už se mi chce spát, tak pá...

 

Už jsou tady...

 

Ooooa, tak už jsem se vzbudila, jsem zase tady a mám dobré zprávy. Když jsem se vzbudila už tam byli.

Byla jsem tak nervózní že jsem při běhu narazila do nohy od stolu. Jen co přišli začali mě mazlit a mazlili mě pořád.

Bylo to tak dlouho že jsem to nevydržela a občas v náruči usnula, no co víc dodat bro nás prostě labůžo-mazlení mazlení a mazlení.

 

Třeba jako tady.

Takhle to probíhalo asi hodinu a půl,ale potom bohužel museli jet domů. 

 

 

Komentář k návštěvě

 

Ahoj, po dlouhé době se konečně dostávám k tomu, abych vám napsala pár postřehů.

Ještě bych se ráda vrátila k té slavné návštěvě. Přijeli tři, jedna velká, s dlouhýma chlupama na hlavě ( maminka to ale nebyla ) a dva malí, krátkosrstí, ale ani oni rozhodně nebyli ohaři  po tatínkovi. Neustále se okolo nás tetelili, hladili nás a dokonce nám dali mlíčko z lahvičky. Byli miloučcí. Docela se mi líbili, i když jsem tomu všemu moc nerozumněla. Já se přeci nehodlám nikam stěhovat!!!! Jsem tu s maminkou a sourozenci spokojená. To jsem ještě netušila, že to tak prostě chodí. Narodíš se mamince, trošku povyrosteš a pak frčíš dělat radost cizím lidským bytostem. Když máš štěstí, můžeš mít v rodině i nějakého zvířecího kamaráda, ale hlavně, aby Tě měli rádi LIDÉ. Trošičku se bojím. Když jsem to probírala s bráchou, s tím vlekým rozumným, Jackem, jen zívl a řekl: " Klídek, to bude v pohodě". No jo, ale Jack je takovej kliďas, ale co já, třeštiprdlo, abych se jim líbila, až budu kousat, hrabat a dovádět, aby si mě nechali a měli mě rádi. Tý jo, to já mám ale starosti. Zívanec, jdu se na to prospat.  

 

 

Příběh první

Když jsem se narodila

 

Bylo ráno, tma...a najednou jsem se vyklopila z nějaké trubky.

Oči jsem měla zalepené a uši zaslepené.

Nevěděla jsem, co se děje. Potom mě vzala do ruky nějaká bytost a kamsi mě odnesla.

Jak jsem se tak plazila zjistila jsem, že vedle mě je ještě osm ,,věcí" které se plazily stejně rychle jako já!!!

,,Co to je?" řekla jsem si. Chtěla jsem o tom popřemýšlet, ale vtom mě vzala ta osoba a do pusy mi dala nějaký měkký materiál a....

najednou z něj něco teklo...bylo to dobré, moc dobré.

Tak takhle to vše začalo...

 

Otevřela jsem očka

 

Když jsem přestala cucat tu tekutinu, bytost mě dala na zem a najednou...CVAK... oooo...já,já,já vidím!!!

Okolo mě úplně stejní tvorové jako já!!! A přišla návštěva a co to mluví o nějacích rostomilých broučcích a prý nějaká štěňátka...

Ale potom do mě strčil nějaký frajírek, říkali mu Vilík. Já jsem mu řekla, ať toho nechá, ale on né né-strčil do mě znovu.

Začala jsem se s ním hádat, ale pak nám panička přísně zamávala prstem před obličejem.

Asi to znamenalo, ať toho necháme, tak jsme se nachali. Ale potom...

Nějaké malé drobné děťátko, jménem Karel, řeklo: ,,hele štěňátka". Ale co to to štěňátko vlastně znamená?

 

Pomoc!

 

Nevím, co to to štěňátko vlastně znamená, ale moc dobře to nezní.

Zní to jako nějaký predátor. Zakřičela jsem, ať se všichni evakuují, my ,,plazilové" jsme se plazili pryč, ale bytosti pořát povídali.

I Karel pořád stál, nikam neutíkal, jako by se zasekl.

Tahala jsem je všechny za nohavice, pořád nic, Otylka dokonce tak trošku okusovala boty, pořád nic...

Zkoušeli jsme to pořád dokola, ale ne, ne a ne.

Pak jsme šli prozkoumat místnost kde byli: hrníčky, hrnce, příbory a další lidské nepotřebné věci.

To my psi příbory nepotřebujeme-stačí nám jazyk.

Když jsme skončili se zkoumáním, vrátili jsme se, ale pořát byli stuhlí.

 

Zkoumáme, zkoumáme

 

Vrátili jsme se tam k těm příborům. Vylezli na stůl a zkoumali a zkoumali. Ale přiznám se, otočili jsme to tam na ruby...

Tak jsme pro jistotu utekli, ale před pelíškem nás chytila panička a dala nás do pelíšku.

Řekli jsme si, co se to děje? Jako by se s nimi, s těmi predátory, spojili...

Ale pak nám panička dala opět tu tekutinu. Když jsem byla na řadě já, byla jsem poslední, zbylo na mě dvakrát míň tekutiny, než na ostatní.

Naštvala jsem se, ale potom jsem si vzpoměla, že je v záloze ještě maminka :-).

Cucala jsem a cucala...ale pak jsem se tak nafoukla, že už jsem nemohla. Uf...řekla jsem si  a pak šla odpočívat.

Pak přišla panička a řekla mi : ,,Přijedou se na tebe podívat budoucí páníčci, Tečko". A já jsem se hned zaradovala a řekla jsem si že na ně musím udělat dojem, aby si mě určitě vzali.

A napadlo mě, že budu držet dietu.

Když jsem to řekla ostatním, koukali na mě jako na blázna.

A pak jsem šla spát.